středa 17. ledna 2018

Vznik nových lidí: problémy

Fenomén vznikání nových lidí je pro mne už nějakou dobu velmi naléhavým filosofickým tématem. Proč? Vyjděme ze zdánlivě banálního faktu, že se rodíme a umíráme. Všechno, co nás na tomto světě trápí a těší, to, že se sjmějeme a pláčeme, všechny osobní i světové tragédie a všechny exploze štěstí,  všechno, co tady hluboce a naléhavě prožíváme a řešíme, řešíme „pouze a jen“ proto, že existujeme. Zdá se ovšem, že existujeme zcela nahodile, protože nás někdo „nahodile“ zplodil, protože jedna mikroskopická spermie se spojila s malilinkatým vajíčkem. Kdyby došlo k situaci, že by lidstvo vyhynulo – ať už tragicky jako to hrozilo ve filmu Potomci lidí – nebo záměrně cíleným neplozením, jak by to chtěli antinatalisté – pak by možná život na planetě pokračoval dál v rostlinné a živočišné říši, ale pro nikoho by to nemělo absolutně žádný význam, protože by prostě nikdo nebyl. Zmizela by historie, filosofie, věda, etika, láska, pokrok a jakékoliv důvody, proč něco dělat či nedělat, protože by prostě nikdo neexistoval. Pokračování existence lidstva a jednotlivých lidských společností tedy závisí na vznikání nových lidí, které se tak ukazuje naprosto kruciální záležitostí, jejíž roli si často dostatečně neuvědomujeme.
Noví lidí však dosud mohou vzniknout pouze jediným způsobem: totiž spojením mužské a ženské pohlavní buňky, spermie a vajíčka. Ty se k sobě dostanou buď přirozeně (přes pohlavní styk, tedy sexuálně), nebo nepřirozeně (umělé oplodnění). A právě především fáze – i když nejen ona - mezi ejakulací semene až ke splynutí vajíčka a spermie, a vlastně ještě dál přes růst plodu, bude hlavní materií tohoto textu, který se občas bohužel neobejde bez určitých, pro někoho možná "nechutných" popisů. Budu se nad tématem zamýšlet z hlediska filosofického, populačního, biologického, etického a křesťanského (katolického). Výsledkem celého textu bude sada položených otázek, jejichž seznam bude uveden tučně na konci, takže komu se nechce číst celý dlouhý text, může rovnou skočit na konec (stať „Závěrečný sumář otázek“) a k textu se vrátit dle toho, jestli jej nějaká otázka zaujme.