úterý 9. prosince 2014

Dva argumenty proti posmrtnému životu / Two arguments against afterlife

V teistickém prostředí se velmi intenzivně argumentuje pro existenci posmrtného života. Anihilace člověka po smrti prý znesmyslňuje naši pozemskou existenci a vnáší do ní rozpor. Sám existenci posmrtného života zastávám, ale napadly mne dva argumenty proti:

1. Proč by vlastně Bůh nemohl stvořit svět a lidi jen proto, aby je pak zase odstvořil? Třeba proto, aby odstvořením toho, co stvořil, dokonaleji manifestoval a oslavil svou soběstačnost, absolutnost a suverenitu? Žádný rozpor se v tom nezdá být, a i kdyby, stále tu zůstává má námitka (s níž se dosud nikdo nevyrovnal - především proto, že to dosud bohužel nikdo nezkoušel :-) ), že i kdyby tam ten rozpor byl, my to z etických důvodů nesmíme vědět.1

2. Nemám dostatečně nastudovaný deontologismus nebo tzv. divine commands theory (což je ale v jistém smyslu to stejné), ale před nějakým časem jsem získal dojem, že deontologismus jako etická teorie často zastávaná teisty posmrtný život v posledku nepotřebuje. A pokud ano, tak jen kvůli trestu, ale ne kvůli odměny. Pokud totiž dodržuji zákon, tedy jednám správně, konám jen to, co mi ukládá povinnost.2 Žádný nárok na nic mi z toho neplyne. Pokud zákon nedodržuji, zasloužím trest - a pokud se mi jej nedostane v pozemském životě, tak holt v tom posmrtném. Navíc, čím voluntarističtější nějaká etická teorie je, tím méně je pro ni důležité něco jako lidské štěstí.

Zní to pochmurně a neradostně? Ano, i mně samotnému. Tak zkuste namítat. Myslím samozřejmě hlavně vás, teisti :-)

--------------------------------------------------------------------

In theistic circles, the argumentation for existence of an afterlife is very intensive. Post-mortem annihilation supposedly absurdizes our earthly existence and inserts contradiction to it. I personally stand by existence of an afterlife, but I came to two arguments against it:

1. Why it couldn´t be like that that God has created our world and us only in order to uncreate is again? Maybe this discreating of created would more perfectly manifest and glorify his self-sufficiency, absolutness and soveregnity? It doesn´t seem there is some contradiction present and if so, there is still my objection (which nobody rebutted so far - mostly because unfortunately nobody has tried to :-) ) that even if there was a contradiction, we must not know about it because of ethical reasons.

2. I am not sufficiently trained in deontologism or so called divine commands theory (which is anyway the same in a sense) but I gained an impression some time ago that deontologism as ethical theory often held by theists does not need an afterlife after all. And if so, then only because of punishment and not because of reward. Because if I do obey the law, and so I act correctly, I do only what I am obliged to do.2 No claim for anything results from it. If I do not obey the law, I am worth of punishment - and if I am not punished in this earthly life, then in the afterlife. Furthermore, the more voluntaristic some ethic theory is, the less important it deems something as human happiness.

Sounds blue and dismal? Yes, it does, also for me. So, try to object. I mean especially you, theists :-)

Poznámky / Notes:

1. Viz především mé texty Problém etické legitimace filosofie a Pravda versus dobro. Komu se to nechce číst, může si počkat na video z nedávné akce, kde jsem některé hlavní myšlenky z těch textů vyjádřil. Snad nejpozději v lednu bude na youTube.
2. Viz také Bible, Lukáš 17,10 / See Bible, Lk 17,10

7 komentářů:

  1. Naprosto souhlasím s oběma číslovanými odstavci. Jen si myslím, že nejde o argumenty proti „posmrtnému životu“.
    Pod číslem 1 argumentuješ proti implikaci „z teismu vyplývá přesvědčení o posmrtném životě“. A máš pravdu. Judaismus je jistě čistý, hluboký a úctyhodný teismus. A posmrtný život se v něm nijak intenzivně nepojednává. Okrajově se v judaismu objevuje jak jeho popírání (saduceové), tak i jeho připuštění. Rozporem, o němž nesmíme (tedy snad ani nemůžeme) vědět, se asi není příliš smysluplné zabývat. Takže se mi zdá logické, že většina lidí využívá časného života k jiným účelům.
    Pod číslem 2 čtu argument proti implikaci „z etiky povinnosti (z deontologie) vyplývá přesvědčení o posmrtném životě“. I zde máš pravdu. Jde o mírné zobecnění předchozího případu, spočívající v tom, že připustíme myšlenku povinnosti, ale nespekulujeme o původci, jenž nám tu povinnost ukládá. Moc tedy nechápu, proč by měl existovat v tomto případě posmrtný život z důvodu trestu. Když člověk selže, tak se halt se něco nepovedlo a je to prohra. Ale určitě není bezpodmínečně nutné poraženého vláčet uličkami hanby. Podobně jako není bezpodmínečně nutné hostit „vítěze“ v prytaneiu.
    Nesouhlasím s posledním (nečíslovaným) odstavcem. Na tom, že existuje mravnost a že pravá mravnost není podmíněna odměny ani tresty, nevidím nic pochmurného ani neradostného. Naopak jde podle mne o fakt, jenž je hoden úcty a o němž se spolu s Kantem domnívám, že dodává člověku (našemu lidství) nezastupitelnou a nezcizitelnou hodnotu.
    To, že někteří z nás zastáváme myšlenku posmrtného života, není důsledek ani teismu, ani etiky povinnosti. U mě je to třeba tím, že pokládám za pravděpodobné, že Mk 12, 26.27 neklame. (Což samozřejmě není v rozporu s Lk 17, 10.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S tím judaismem máš pravdu, že fakticky to tak bylo. Otázka je, jestli to bylo konzistentní.

      " Rozporem, o němž nesmíme (tedy snad ani nemůžeme) vědět, se asi není příliš smysluplné zabývat."
      To lze ale říct až po té, co už o něm víme. Možná pak na něj musíme povinně zapomenout ...

      "Moc tedy nechápu, proč by měl existovat v tomto případě posmrtný život z důvodu trestu."
      Myslím, že se celkem většině lidí jeví, že mnohá hrozná zla zůstávají na tomto světě nepotrestána (nacisté, kteří v koncentráku mučili lidi a pak klidně dožijí život někde ve skrytosti a v hojnosti). Jejich nepotrestání by se pak jevilo nespravedlivé. Zbývá tedy jen trest po smrti ...

      "Když člověk selže, tak se halt se něco nepovedlo a je to prohra. Ale určitě není bezpodmínečně nutné poraženého vláčet uličkami hanby."
      Nevím, jestli budeme hovořit o tom stejném, ale např. v historii to přece většinou fungovalo tak, že ten, kdo spáchal zlo (které nějak spadalo pod veřejné zákony), musel být potresatán a o tomto trestu se muselo veřejně vědět. Jinak by to mohlo mít dost špatný vliv na společnost. I u soudních líčení přece mohli/mohou sedět obyčejní lidé ...

      Vymazat
    2. „Možná pak na něj musíme povinně zapomenout ...“
      …Jestli je to tak, tak je to ale velice obtížné. (Už jsi někde psal, že kdosi by snad upřednostnil gnósi (ve smyslu poznání) před věčným životem. Zapomněl jsem kdo, ale nezapomněl jsem na teoretickou možnost toho typu volby.)

      „Jejich nepotrestání by se pak jevilo nespravedlivé.“
      …A toto jevení by se mohlo za určitých předpokladů zase někomu nějak jevit, etc. ad infinitum. Pokud není Bůh, nic se jevit nebude. Pokud je Bůh, věřím, že to vyřeší…

      „Ten, kdo spáchal zlo (které nějak spadalo pod veřejné zákony), musel být potrestán a o tomto trestu se muselo veřejně vědět. Jinak by to mohlo mít dost špatný vliv na společnost.“
      ...Trest zdůvodňovaný „vlivem na společnost“? Tak snad lze argumentovat v případě té „lidské společnosti“, která z (knížete) tohoto světa zhloupla, neumí efektivně zacházet s velkorysostí a odpuštěním a z nouze si tvoří „veřejné zákony“. A i zde bych to bral jako asi třetí důvod v pořadí podle důležitosti. Před něj bych zařadil ochranu potenciálních obětí před zločincem a (pokud to vůbec jde) „převýchovu“ zločince. Nevím nic konkrétního o institucích a procesních záležitostech spravedlnosti na onom světě. Ale myslím si, že pro ochranu nebešťanů peklo nutné není. Snad pro převýchovu propadlíka peklu na nebešťana by se dal využít očistec. A pokud není život po smrti a nebešťani se z umrlých pozemšťanů nestávají, tak fakt nevidím důvod pro posmrtné tresty. Ale zase platí: Pokud je Bůh, věřím, že to vyřeší.

      Vymazat
    3. Ad 1) Klement Alexandrijský

      Ad 2) ten argument ad infinitum neplatí. Věřím, že existují lidé, kterým by se ono nepotrestání zdálo nespravedlivé, ale nevěřím, že existují lidé, jimž by se ono jevení mohlo nějak jevit (a když už, pak jich bude nesrovnatelně míň, než v té první skupině)

      Ad "Pokud je Bůh, věřím, že to vyřeší." Potíž je, jak zabránit sklouznutí tohoto přístupu k jakési kvietistické (pietistické) pasivitě, protože podobný přístup můžeme přece aplikovat naprosto na cokoliv.

      Vymazat
    4. Ad 1) No ano, díky, už si vzpomínám. Kléménse Alexandrijského mám rád, i když hlavně proto, že necítil potřebu nadávat jinak smýšlejícím, než pro ten výrok o věčném životě a gnózi.

      Ad 2) Také si myslím, že existují lidé, kterým by se ono nepotrestání zdálo nespravedlivé. Považuji to za jejich problém, je mi jich líto a přál bych jim, aby se od svého sklonu k sudičství osvobodili a dokázali přenechat soud Bohu, což je podle mne jediný rozumný přístup. Tímto se tedy přiznávám, že existuje nejméně jeden člověk, kterému se ono jevení jeví jako nerozumné. (Početnost zastánců postoje nemusí korelovat s rozumností, pravdivostí ani hodnotou postoje samého.)

      Ad aplikace kvietistické (pietistické) pasivity na cokoliv: Jistě, „na cokoliv“ by se podle mne aplikovat zajisté neměla. Ale někdy by snad i mohla být docela na místě. Třeba jako (rozumná) alternativa k (nerozumným) choutkám radit Bohu, koho z lidí kolem nás má trestat či jak s nimi má nakládat.

      Vymazat
    5. To už se dostáváme k základní otázce: jak rozlišit, který soud ponechat na Bohu a který si můžeme dovolit. Jak by zněla Tvoje odpověď?

      Vymazat
    6. Souhlasím s tím, že je to zásadní otázka. Přiznávám se, že jasnou odpověď, která by pokrývala většinu důležitých praktických dopadů této otázky, neznám. Tam, kde neprotestuje mé svědomí, se často v pohodě nechávám unášet proudem „běžných“ odpovědí (svého okolí, své církve, knih svých oblíbených autorů,…). Kde je to jinak, tam v souladu se svým svědomím protestuji a hlásím se ke svému kacířství.

      Vymazat

Nebojte se komentovat články i když jsou staré! Píšu většinou o tématech, jejichž aktualita s časem neubývá.
Kdo máte mail u seznamu, použijte pro vložení komentáře volbu OpenID. Je to velmi jednoduché, viz zde: http://napoveda.seznam.cz/cz/jak-pouzit-seznam-openid.html.