pondělí 1. září 2014

Minimálně dobrý možný svět

Leibnizův argument o tom, že náš svět je nejlepším z možných světů, zná asi každý, kdo trochu štrejchnul o filosofii. Scholastická manifestace pojmu nejlepší možný svět jakožto rozporného - podle mne platná - už bude možná malinko méně známá. Nicméně, i pokud je pojem nejlepší možný svět rozporný, stále je možné se ptát, jestli existuje minimálně dobrý možný svět - tj. svět s takovým stupněm dobra n, že existuje možný svět se stupněm dobra n-1, který "determinuje" Boha k tomu, aby jej nestvořil - n je tedy minimální stupeň dobra, jímž musí svět disponovat, aby byl vůbec stvořitelný. S tím se jistě pojí vážný problém, jsou-li konceptuální světy se stupněm dobra n-m <m: {1, 2,  ... n}> vůbec možnými světy, kde pojem možný znamená stvořitelný. Ale předpokládejme nyní že jsou, resp. momentálně tento problém není důležitý.

Každopádně když se dívám na ten náš skutečný svět a ono množství nejhrůznějších zel v něm, tak se skoro zdá, že i minimálně dobrý možný svět by se mohl ukázat jako rozporný pojem, a nebo jsou nároky na tu minimální dobrotu téměř nulové. Je zde však jeden protiargument: myslím, že to byl Alvin Plantinga, který přišel s argumentem, který mohu přeformulovat tak, že minimální dobrý svět je ten, v němž lidské bytosti mají svobodnou vůli, byť je tato schopná volit zlo. Absence svobody u rozumných bytostí by se tak jevila natolik zlou, že by svět s takovými bytostmi činila nestvořitelný. Chápu tento argument jako argument zkušenostní - Plantinga jej vyslovuje v rámci své teodiceje, tedy snahy ospravedlnit Boha před zlem v našem skutečném světě. Možná právě proto není příliš (popř. vůbec) psychologicky přesvědčivý - už jen proto, že je to další z argumentů typu "víme že, ale nevíme jak/proč/v čem" - tedy, přepsáno pro náš případ: "víme, že svoboda je natolik dobrá, že podmiňuje stvořitelnost světa v němž jsou rozumné bytosti, ale tváří v tvář všem těm hrozným zlům vůbec netušíme jak a v čem je tak dobrá" ...

V této souvislosti, a to už je závěrečná myšlenka, se ještě zmíním o kritice jistých filosofů jinými filosofy - někteří filosofové jsou totiž jinými kritizováni za svůj požadavek aseity svobodné vůle, tj. její absolutní nezávislosti na čemkoliv, tedy i na Bohu. Tu požadují jako podmínku možnosti svobody vůbec. Jiní filosofové takový požadavek nazývají nepatřičným megalomanstvím. Mi však takové "megalomanství" rovněž přijde jako naprosto legitimní požadavek záchrany smysluplnosti pojmu svobodné vůle. Ostatně, aseitou svobodné vůle by se vyřešily snad všechny problémy, které podmiňují nekonečnost diskuze o svobodě a determinismu ...

Za dva týdny se jedu podívat sem. Prakticky přes celou republiku. Tak doufám, že z toho aspoň něco rozumného vyleze ...

8 komentářů:

  1. Můžeš sem dát stručně tu scholastickou argumentaci pro rozpornost nejlepšího možného světa? Je to stejná argumentace, jakou na Kontrafikci kdysi použil David, že je lepší stav s více lidmi a že nelze stvořit svět s nekonečnem lidí, protože aktuální počitatelné nekonečno je rozporné? Mě ta argumentace nepřesvědčuje, jak víš :-).
    Jinak mou pozici znáš: minimální stupeň dobra pro stvořitelnost je takový, aby každá vnímající bytost v celku svého života dala přednost bytí před nebytím, tj. aby si nepřála raději nebýt. Což lze, ze zkušenosti, zaručit jen zásvětně. A že pokud žijeme ve světě stvořeném dobrým Bohem, pak je ten svět určitě nejlepší jím stvořitelný, ale možná nežijeme v nejlepším vesmíru (nejlepším uspořádání věcí po stránce jejich strukturální identity) v rámci nejlepšího z možných světů.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ne, myslím že to není stejná argumentace jako ta Davidova, i když na rozpornosti aktuálního nekonečna je založena. Tu argumentaci (je tam uvedena velmi stručně) znám z textu který mám od Tebe - Problém zla u Leibnize od Šprunka.

      Vymazat
  2. Kouknu na to, abych si to připomněl. Určitě mě to ale nepřesvědčilo a ani nějak výrazně nezaujalo, to bych si pamatoval :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Koukal jsem na to znovu a objevil leccos zajímavého (mj. Leibnizovu větu o tom, že ani nejzarytější spinozovec by přece netvrdil, že světy z literárních příběhů mohou někde fakticky existovat - no, to se teda plete :-)), ovšem o té Šprunkově tradiční argumentaci si furt myslím to, co jsem psal už na Kontrafikci Davidovi: Šprunk tvrdí, že na nekonečné dokonalosti Boha se stvořené věci (uspořádání) mohou podílet nekonečně mnoha způsoby, a tedy Bůh vždy může stvořit lepší svět, než stvoří. Podle mě to ale neplatí: ať už by těch způsobů byl jakýkoliv počet, tak pořád platí, že jsou buď porovnatelné nebo ne. Pokud nejsou porovnatelné co do "dobrosti" (řekněme dokonalosti), tak Bůh stvoří všechny. Pokud namítneš, že aktuální nekonečno neexistuje, tak ti ale namítnu, že je Bůh klidně může přece tvořit v čase a čas může udělat nekonečný a přitom stále být nad ním. A i nekonečný čas Bůh stále vnímá jako jeden okamžik, je přece nad ním. Takže jich může udělat i nekonečný počet. No, a pokud by byly porovnatelné, tak i kdyby jich bylo nekonečně mnoho, tak bůh jako nekonečný vidí všechny a dokáže je porovnat. Pokud je v téhle ekvilibristice s nekonečny něco špatně, tak je to už v - tradičním - pojmu Boha jako nekonečného.
    Pokud stvoří horší svět, než může a zná (a on o tom lepším přece povědomí má, nutně), tak je rozpor mezi jeho motivací (z jeho vlastní nutné povahy dobra) a výsledkem.
    No, a pokud je to tak, že by opravdu existoval nekonečný Bůh a nebylo možné aktuální (počitatelné) nekonečno, pak Bůh nemůže stvořit nekonečný počet, protože je to logicky nemožné, pak ale nemůže stvořit ani jeden svět (uspořádání), protože nemá důvod, proč ho vybrat mezi jinými - je v situaci Buridanova osla, a na rozdíl od nás nemá možnost nechat za sebe vybrat pseudonáhodu, protože je mu podřízeno všechno a do všeho vidí (nemůže nevidět). Tudíž by neexistoval v takovém případě žádný svět. Ale existuje, čímž je ten poslední případ vyvrácen.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. "Pokud namítneš, že aktuální nekonečno neexistuje, tak ti ale namítnu, že je Bůh klidně může přece tvořit v čase a čas může udělat nekonečný a přitom stále být nad ním. A i nekonečný čas Bůh stále vnímá jako jeden okamžik, je přece nad ním. Takže jich může udělat i nekonečný počet."

      No, myslím, že máš pravdu. On problém je v samotné kombinaci pojmů "aktuální" a "nekonečno", protože se to vlastně interpretuje jako "konečné nekonečno" : ale zdá se, že není žádný rozpor v tom, aby mohl Bůh stvořit nekonečný počet světů.

      " pak ale nemůže stvořit ani jeden svět (uspořádání), protože nemá důvod, proč ho vybrat mezi jinými "

      No, tohle má dvě řešení:
      - jednak "Cardalovské", kdy se klasicky řekne "víme že, ale nevíme jak/proč" - tzn. přepsáno: víme, že Bůh ten důvod má, ale my jej absolutně nechápeme, v tomto světě ani pochopit nemůžeme a možná jej nepochopíme vůbec nikdy, protože nevíme, zda ten důvod není totožný s esencí Boha, kterou nikdy dokonale nepronikneme
      - Scoto-Ockhamovský - asi je Ti jasné jaký: Bůh prostě absolutní (v jistém smyslu "iracionální" volbou jeden vybere).
      Obě varianty vnímám jako v podstatě hororové.

      Vymazat
    2. No, "víme, že" ale právě přece znamená, že ten důvod má, a ten že je ve shodě s jeho esencí, kterou je "být dobrý". Nemusíš vidět dokonale do toho, co je dobro - dokonce i v případě, kdy bys "být dobrý" nahradil "být x", by to platilo.

      Vymazat
  4. "No, "víme, že" ale právě přece znamená, že ten důvod má, a ten že je ve shodě s jeho esencí, kterou je "být dobrý"."

    No, to asi jo, ale pokud toto uznáš, pak podle mne nemáš jak obhájit to, co jsi psal dříve: "minimální stupeň dobra pro stvořitelnost je takový, aby každá vnímající bytost v celku svého života dala přednost bytí před nebytím, tj. aby si nepřála raději nebýt."

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Proč ne? Pravda, nemohl bych zdůvodnit, že je to totožné, pokud bych pojem "dobrý" příliš otevřel, tj, řekl, že vlastně nevíme, co to je. Ale pokud beru pojem "dobrý" v jeho obvyklém významu, tak být dobrý pro Boha, být dobrý jako Bůh a být dobrý pro nás bude totéž, repektive ten náš pojem dobra v tom bude obsažen. A pokud můj pojem dobra - který je intersubjektivní v tomto, jak sis asi všiml, tj. nejde o dobro v základním subjektivním smyslu "dobré pro mě", ale už předpoládá, že obecný pojem dobra má smysl, tj, že subjektivní dobra jsou aspoň v nějaké míře slučitelná - pokládá za minimum tu mou podmínku, pak ji musí splňovat i obecný pojem dobra a Boží pojem dobra.

      Vymazat

Nebojte se komentovat články i když jsou staré! Píšu většinou o tématech, jejichž aktualita s časem neubývá.
Kdo máte mail u seznamu, použijte pro vložení komentáře volbu OpenID. Je to velmi jednoduché, viz zde: http://napoveda.seznam.cz/cz/jak-pouzit-seznam-openid.html.